"Sen je svět, který si můžeš řídit sám..."

 

Již měsíc byla malá Jassica v dětským domově. Den po dni musela trpět veškeré nadávky, nenávistné pohledy a nucené práce, které byly vždycky zakončeny potupným prohledáváním, zda někde něco neukradla. Bylo jí smutno, nedokázala se už z ničeho radovat. Jak to bylo dlouho, kdy se dokázala něčemu zasmát, mít z něčeho radost. Každý večer, když seděla na studené postýlce, vzpomínala na svoji maminku, jak si s ní, jako s malou hrála, jak jí chovala v náručí a přitom tišila, když Jassinca plakala. Jednoho dne ale zničehonic maminka odešla a už se nevrátila, pro Jassicu si přišla neznámá paní a převezla ji sem do dětského domova. Dlouho zde ale nepobyla, po pár dnech si ji adoptoval jeden registrovaný pár.

To, že má nové rodiče a k tomu dva tatínky, si navykla hned. Měla je ráda, oba, i svoji starší nevlastní sestřičku, Amy. Ta ji ale nenáviděla, Jassica pro ni byla vetřelec, který jí bral její dva táty. Začala se ze všech sil snažit, aby Jassica vypadla z jejich domu. Začala tátům krást peníze, mobily, veškeré cenné věci. Sauli nikdy na své ztracené věci nebral zřetel, ale Adam ano. Mohl vždycky puknout vzteky, když zjistil, že se mu z peněženky ztratily další dolary, nebo jeho nový i-pod záhadně zmizel. Bohužel ale z těchto ztrát obviňoval Jassicu, jejíž otec byl odsouzený za krádeže. Jassica se neměla jak bránit, pouhá slova Adamovi nestačila a on ji po roce a půl začal nenávidět. Každý den na ni řval, fackoval, bezmyšlenkovitě mlátil, nikdy se mu nepřiznala. Jassica se začala bát každého následujícího dne, kdy se jejímu tatínkovi znovu něco ztratilo a pro ni to znamenalo další surový výprask. Poslední měsíc, před tím, než Adamovi došla trpělivost úplně a poslal Jassicu zpátky do domova, objela Amy nožem jeho nové, drahé auto. Dala si tenkrát hodně záležet, smějíc se při tom, jak Adam zase Jassicu seřve a zmlátí. Jassice ten den nebylo dobře, ležela ve své postýlce a prosila nadpřirozené síly, ať jí tatínek přinese něco k pití, protože neměla ani sílu vstát. Skoro nevnímala, jenom šílenou únavu, kterou si neuměla vysvětlit a urputnou bolest hlavičky. Ležela tak až do večera, chtělo se jí na záchod, ale neměla sílu na nic. Nemohla mluvit, nemohla pohnout ručičkou. Jenom ležela a pozorovala zavřené dveře, ve kterých se pozdě na večeru objevil rozzuřený Adam. Ani si nevšiml, jak je Jassica bledá, že na zemi leží několik kapesníčků od krve, která jí brzy ráno začala téct z nosánku a tekla přes půl hodiny. Bezmyšlenkovitě vytáhl Jassicu z postele a začal do ní mlátit hlava nehlava. Před sebou měl rudo, to auto stálo skoro dva miliony. Jassica tenkrát po celou dobu nevydala ani hlásku, tekly jí slzy bolesti po tvářičkách, postupně přestávala vnímat, tak moc to všechno bolelo, tatínek byl jak smyslů zbavený, ale nemohla promluvit, nešlo to. Tak dlouho do ní její milovaný tatínek mlátil, kdy přestal sama doteď neví, možná omdlela, protože, když se probrala, ležela na zemi, všechno jí neuvěřitelně bolelo a její levá ručička byla divně pokroucená, jak ji Adam surově vytáhl z postele. Na koberci ležela hodně dlouho, než sebrala své poslední síly a po čtyřech se odplazila do koupelny, která byla naštěstí součástí jejího pokojíčku. Tolik si přála, aby se její druhý tatínek vrátil z Finska, on jako jediný jí věřil a vždy se jí zastal, nebo i pomohl, když nemohl zasáhnout proti Adamovu běsnění. On se ale nevrátil, musel tenkrát odletět na celé dva měsíce.

Po tom večeru si Jassica začala přát jediné, umřít. Všechno jí bolelo, její levá ručička, která byla zlomená, poraněná nožička, která každý její krok činila bolestivým, každá další rána, kterou utržila od Adama díky Amy, kterou i přesto milovala, stejně jako oba své tatínky.

Jednoho dne, ji Adam už zmlátit nepřišel. Místo něho se ve dveřích objevila postarší paní, která jí poručila ať ji následuje. Odvezla ji tenkrát sem, do dětského domova. Jassica si myslela, že to bude alespoň trošičku lepší, že už jí nikdo mlátit nebude a až se tatínek vrátí z Finska, že si pro ni přijde. Ale on do teď nepřišel, a to už byl určitě zpátky v Americe. Jediné co se Jassice vyplnilo, že jí nikdo nemlátil a tak se alespoň mohly začít hojit ranky, ale hodný na ni taky nikdo nebyl. Musí vykonávat tresty, ať už v kuchyni, nebo u jedné staré paní, která jí platí. Ty peníze si ale Jassica nechat nemůže, odevzdává je vždy vychovatelce, která je každý měsíc posílá Adamovi jako úhradu za škody, co Jassica u nich doma způsobila.

Jassica se znovu podívá z okna, za kterým je tma a na chodníku poblikává pouliční lampa. Tak moc se jí chce spinkat, ale ona se bojí. Kdykoliv totiž usne, už ji brzy ráno vychovatelka budí, aby šla do kuchyně. Jak je to dávno, kdy mohla spát déle nežli do šesti do rána? Znovu potlačí náznak únavy a pravou ručičkou se začne pečlivě přikrývat peřinkou, protože jí je zima. Ani topení v jejím pokoji nejde a to oblečení, co dostala je tak moc oprané a vytahané, že s v něm sotva zahřeje. Do toho ještě ta její levá ručička, která samovolně srostla, protože Adama nikdy nenapadlo, že by Jassice mohl něco zlomit.

Znovu se rozpláče, při vzpomínce na svůj bývalý domov své dva tatínky. To opravdu měla dopadnout takhle? Copak někdy něco špatného provedla? Znovu se jí spustí krev z nosánku, poslední dobou se jí to děje pořád. Neumí si to vysvětlit, vždycky zničehonic, strašně moc krve. Naučeně si svou malou ručičkou přitiskne k nosánku mýdlem vypraný kapesníček a začne trpělivě vyčkávat, tak jako vždy.