"Sen je svět, který si můžeš řídit sám..."

Druhý den nadejde čas vánoc, čas slavení a radování pro všechny děti a dospělí, kromě Jassicy. Té se vánoce netýkají, brzy ráno musí opět do kuchyně, kde již jí čeká práce v podobě loupání brambor na bramborový salát. Zasedne do svého koutka a tupým nožíkem započne svou práci, snažíc se přitom nevnímat slova kuchařek, které si vypráví jaké dárky mají pro své děti a vnoučata. Tak moc by si Jassica přála dostat taky jeden dárek, nějakého malého plyšáčka, ke kterému by se mohla přitulit, mohla by se do něj vyplakat. Nedostane opět nic, stejně jako o minulých vánocích, kdy na ni při vánoční večeři nikdo z celé rodiny nepromluvil a když přišla ke stromečku, po usilovném hledání zjistila, že ani jeden balíček nenese její jméno. Nevěřícně tehdy pohládla na Adama, který se na ni podíval stylem : „Snad sis nemyslela, že tu něco budeš mít!“ Opustila raději obývací pokoj a odběhla do své postýlky, kde nechala slzám volný průchod. Když se jí ale poté vrátili její dárečky, na které dlouho šetřila a které patřili Adamovi a Amy, vrátili, neubránila se usedavým vzlykům. Sauli byl tenkrát znovu ve Finsku, ani ve snu ho nenapadlo, co by Adam za jeho nepřítomnosti mohl Jassice provést. Tolik si vyčítal, že Jassicu nevzal s sebou.

S pomyšlením na Sauliho se Jassice nahrnou do očí slzy, přes které přestane pořádně vidět na nožík a bramboru. Znovu zařízne nožík do brambory, aby odřízla další kousek šlupky. Jenomže si přitom díky slzám nevšimne, že přitom řeže i do svého prstíku, ze kterého se v tu chvíli začne řinout krev. Bolestí vykřikne a rychle odběhne ke dřezu, kde svůj bolavý prstík strčí pod studenou vodu. „No to nemyslíš vážně! Padej s tím do umývárny a koukej se co nejdříve vrátit, nemysli si, že se tímhle divadlem vyhneš své práci!“ zakřičí na ni jedna z kuchařek, neopomínajíc poznámku, že tohle sebepoškozování je na psychiatra.

Pomalými krůčky vejde Jassica do umývárny, motá se jí hlavička. Tak malá ranka a tolik krve. Strčí svůj prstík pod proud studené vody a pokusí se potlačit náznak mdlob. Od rána ještě neměla nic k jídlu a teď ta krev jí taky zrovna moc sil nepřidala. Právě naopak, po chvíli se jí zatmí před očima a nevědomky spadne na chladné dlaždičky. Zrovna tou dobou, ale udýchaný Sauli vyslýchá vychovatelku, které má sto chutí skočit po krku, stejně jako Adamovi, kterého ale opravdu uhodil. Ji mlátit nebude, i když má sám se sebou opravdu hodně co dělat. „Vykonává trest v kuchyni,“ ukáže mu prstem na dveře a dál si ho nevšímajíc opět zajde do své kanceláře. Sauli se ihned do daných dveří rozeběhne, tam ho ale ihned nasměrují do umýváren, kde přímo vykřikne hrůzou. Na očích se mu vyskytne obrázek jako z hororu, potemnělá místnost, staré dlaždičky, na kterých leží bezvládné tělo, krev a hrozivý zvuk tekoucí vody.

„Jassinco, hvězdičko moje,“ skloní se k bezvládnému tělíčku, které pomocí studené vody začne probírat k vědomí. Až do chvíle, kdy Jassica otevře očička si nevšimne, jak je bledá, vyhublá a její levá ručička tak divně pokroucená. Ale poté se mu nahrne krev do hlavy, Jassica je přeci malé dítě, copak to nikoho alespoň maličko neobměkčilo? Očividně ne.

„Tatínku, ty jsi přijel,“ zašeptá Jassica skoro neslyšně a matně se po dlouhé době usměje. Ta jeho ochranitelská náruč, určitě už nikomu nedovolí, aby jí ubližoval.

„Přijel, pozdě, ale přijel. Co všechno tě bolí, hvězdičko,“ svojí rukou ji začne hladit po vláskách. Všechno mu s vypětím posledních sil řekne i to s tím nosánkem, což Sauliho doslova vyvede z míry. Okamžitě začne volat záchranku a s Jassicou v náruči se odebere do společenského pokoje, kde ji položí na pohovku a tak jak poradila ta paní, se kterou mluvil, jí pokrčí nožičky.

„Tatínku…“

„Copak je, hvězdičko,“ klekne si na zem k Jassinčině hlavičce. Cítí se tak bezmocný. Chtěl by jí pomoct, ale kdyby tak věděl jak. Opatrně jí urovná malý polštářek pod hlavičkou a vyslechne si Jassinčina srdcervoucí slůvka, že má hlad.

„Beruško moje,“ začnou mu stékat po tvářích slzy, které doteď zadržoval. Tohle už je na něj moc. Vždyť ta malá má pořád přeci svá práva, i to dostat najíst. Ihned vytáhne ze své kapsy tyčinku, co dostal v letadle a kousíčky začne Jassince vkládat do pusinky.

Než záchranka přijede, Jassica vyčerpáním usne tvrdým spánkem. Ani nevnímá, jak ji doktoři přesouvají na nosítka a do malé ručičky vpichují kanylu. Probere se až v ordinaci pod rukama mladšího doktora, který si zrovna prohlíží jizvy na jejím bříšku. Začne panikařit, zejména, když zjistí, že má v ručičce zapíchlou jehlu. Rozpláče se a svým pohledem začne hledat svého tatínka, který okamžitě přiběhne.

„Klid, hvězdičko, nikdo ti neublíží, nedovolím to. Jsem tu s tebou,“ dá malé pusinku na čelíčko a s hrůzou v očích si vyslechne, že má zlomená dvě žebra. Pocítí chuť Lambertovi rozbít hubu, i za tu ručičku, která jí špatně srostla a bude muset kvůli tomu na operaci. Těch zranění shledá doktor o mnoho víc, ale to co ukážou Jassicy krevní testy, Saulimu podlomí kolena...