Jdi na obsah Jdi na menu

I will be here always for you 2

2. 5. 2013

 

„Až jí dooperují Blile ale, ale moc toho po ní nechtějte, musí hlavně odpočívat, měla opravdu ošklivá zranění. Dávám jí vám sem hlavně proto, že jste rozumný a kdyby se s ní něco dělo, aby jste na mě zazvonil,“ oznámí mi doktorka smutně a sedne si ke mně na kraj postele. Hned se jí začnu vyptávat, co se jí stalo s domněnkou, že měla asi ošklivou bouračku.
„Pododal jí přítel, kuchyňským nože, jenom proto, že poslouchala vaše písničky,“ odvětí mi smutně a poprosí mě, abych na ní byl hodný, že to teď potřebuje. Odvětím, že to je samozřejmý a bolestně zavřu oči, když si uvědomím, že to bylo jenom kvůli tomu, že je naše fanynka.
„A co poslouchal on, když se mu tak strašně nelíbila naše hudba?!“ zeptám se naštvaně doktorky, s chutí ho zmlátit, kdyby tu teď někde byl. „Byl to satanista,“ odvětí mi potichu a pohlédne na dveře, které se otevřely a v nich se objevila postel s blonďatou spící dívkou.
„Připojte ji na přístroje,“ rozkáže doktorka jedné sestřičce a odkryje obvaz z bříška dívky. „Sice jsme to zvládli, ale vyhráno ještě nemáme,“ pronese vážně a přistoupí k mé posteli. „Za chvíli by se měla probudit, bude jí asi bolet bříško, tak na mě, prosím, zazvoňte,“ poprosí mě a pohlédne na dívku, kolem které pobíhají sestřičky. „Nezapomeňte Jessice přinést pokrývku, aby jí nebyla zima,“ poprosí jednu z nich doktorka a po chvíli, i s ostatními, odejde.
Zůstanu sám, jenom s Jessicou, která tiše spinká a ozývá se jenom její oddechování a pípání přístroje, který jí kontroluje srdíčko. Něžně se na to spící stvoření pousměju a oči mi spadnou na její malou ručičku, ve které má vbodlou jehlu. Všimnu si i jejích nehtíků, které má stejně černo-bíle nalakované. Na chvíli se zahledím do její bledé spící tváře, kterou zdobí ošklivé modřiny a hned na krku ošklivý veliký strup. Při pomyšlení na to, co si musela prožít se mi udělá špatně, musel jí mlátit každý den, dokonce i pravou ručičku jí zlomil. V životě by mě nenapadlo, že někdo může zvtáhnout ruku na takové něžné stvoření, jako je Jessica.
Ještě chvíli si ji smutně prohlížím, když mě ale najednou vyruší SMSka. Rychle vezmu mobil do ruky a vypnu vyzvánění, aby Jessicu nevzbudil a přečtu si zprávu.
No jistě, Tom, včera mi sliboval, že mě dneska přijde navštívit a teď mi píše, že je zaneprázdněný. „Jo, jasně, zase tam má Katherine,“ zašeptám zklamaně a vrátím mobil na stolek, kde najdu ovladač od plazmovky. Vezmu si ho do ruky s tím, že si něco pustím v televizi, ale potom ten ovladač vrátím zpátky, abych nevzbudil Jessicu. Potom se s ní domluvím, na co se budeme dívat.
Asi po dvou hodinách se z postele ozve zavrnění a malé zafňukání. Hned se tam kouknu a zjistím, že už se Jessica probouzí.
„Kde to jsem,“ zeptá se potichu a pokusí se pohnout, na což trochu zaskučí bolestí. Hned jí slíbím, že zazvoním na doktorku, aby se na ni přišla podívat.
„Ty jsi tady, Matiasi?“ zeptá se vyděšeně, hledíc do prázdna. Do očí se mi začnou hrnout slzy, bojí se i mě.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář